Medard Konopík

Nedávno jsem někde četl názor, že kytara nemá být stavěná hudebníkovi na míru tak, jak je zvyklý a jak mu to vyhovuje, ale že je lepší se s nástrojem prát a objevovat tím v něm netušené a skryté možnosti. Tak jsem dospěl k závěru, že jsem pohodlný, konzervativní
a že už nehodlám v ničem objevovat skryté ani jiné možnosti, a že mi docela stačí alespoň trochu zvládnout moji kytaru, kterou mám už dvacet let a se kterou jsem se sžil natolik, že na ni a tento vztah, lze bezpochyby žárlit. Každý kytarista ví, o čem mluvím. Je to skoro jako s holkama. Jednou jí hladíš po krku a ona jenom vrní a vydává sladké vzdechy, jindy máš pocit, že ji škrtíš a ona loudí jenom skřeky. Prostě ji vezmeš do ruky a je to tam a nebo není, nic mezi tím nemá cenu. Když tak vzpomínám, kolik mi v životě prošlo rukama kytar, kolik to bylo „úžasných koupí“, vzdechů „ó ano, musí být mou“, nebo „bez ní nemohu žít“ , kolik vyhozených peněz, ale jenom jedna z nich, byla ta „pravá“ a s tou už to chci dohrát do konce života.
Ale znáte to, „nikdy neříkej nikdy.“ Kdysi jsem na videu, v zahraničí, byvše vyslán uměleckou agenturou s torzem orchestru reprezentovat naši kulturu, viděl koncert Ricky Skaggse z Londýna, kde hrál na Telecastera, který byl obohacen o tzv. B-bender. Kouzlil s ním neobyčejné zvuky a protože to byl a stále je můj nejoblíbenější hudebník a zpěvák a tím zvukem jsem byl naprosto ohromen, tak jsem se rozhodl, že jej napodobím. Nechci zde popisovat, jak neuvěřitelně těžké, to bylo tenkrát vykorespondovat a kýžené sehnat. A když už se mi to podařilo, tak mi výrobce napsal, že to dodává pouze do svých kytar, nebo k němu dovezených. „Chlape, vem letadlo a přileť, já ti to tam zamontuju i zadarmo.“ Napsal jsem mu tedy, že Kalifornie není Nymburk a že to je poněkud komplikované. Tak vznikl poštovní most Kalifornie-Praha, kde mi on dokola vysvětloval, že to tam (myšleno u nás), nikdo, kdo to neumí nezamontuje a já mu zase psal, že tam nepřijedu atd. Nakonec se urazil a řekl, že to tedy pošle na adresu v USA a ať si s tím pak dělám co chci. K dokreslení celé situace je třeba ještě podotknout, že celá tato taškařice, stála jako velmi pěkné lampové kombo renomované firmy.
A tak jsem začal přemýšlet, komu svěřím výrobu nové kytary, která (viz výše) se musí podobat té mojí co nejvíce. Obešel jsem téměř všechny známé kytaráře a nebo si alespoň zahrál na jejich nástroje. Ale s každým z nich, i když byl rozměry prakticky identický s předlohou, jsem se nějak pral a ani zvukově jsem nebyl nijak okouzlen. Až se mi dostala do ruky kytara z dílny Kobrle a Stehno a já okamžitě věděl, kam jít! Během pití kávy, jsme si začali povídat o muzice, kytarách, materiálech, zvuku a vůbec, a já pochopil, že jsem na správné adrese. Tak jsme se dohodli na výrobě, já si vybral dřevo, komponenty a poprosil jen o co nejpodobnější krk a action s mojí kytarou. Chtěl jsem prostě jen co nejvěrnější kopii. Výsledkem však nebyla jen pouhá kopie originálu, ale naprostý, svébytný a špičkový originál!
Od té doby, jsem pravidelným a častým návštěvníkem této dílny. Nosím tam svoje kytary na seřízení a případné opravy, pijeme kávu, sedíme, brnkáme, povídáme si, a já si užívám tu atmosféru prosycenou vůní dřeva a laku a přemýšlím, až prudce zbohatnu, že si nechám postavit nějakou další kytaru. Ne z potřeby, ale z touhy vlastnit další nástroj této dílny.

http://greenhorns.cz
http://tucnaci.com
http://elpasoband.cz